NOVÝ VÝHLED

13. září 2013 v 0:01
Když jsem nastupovala na intr hrozně jsem se bála,že si nenajdem žádný kamarády,že nezapadnem,nebude to utíkat a taak dále. Ted po týdnech už vím,že snad ani jedno uplně nehrozí :).
Ve škole jsem jakž tak nedá se říct že ych nezapadla :),kamarády už tu taky nějaký našel a utíká to až moc rychle :DD.
Pamatuju si první naší obhlídku,kterou jsme v noém městě absolvovaly. Řekly jsme i že potkáme nové lidi,a budou to naši kamarádi. A bum jakoby se to stalo. Z neznámých kluků na ullici jsou naši kamarádi. Teda spíš z toho jednoho. Nikdy bych neřekla,že se za takovou krátkou dobu můžu s někým tak sednout. To je první kluuk kterého jsem poznala,který je takový prostě jiný. Má rád stejnou hudbu,j citivej i zároven takovej týpek a hlavně naslouchá,má ád maý děti a spoustu věcích ktrých mě na nom přitahují. Není nejkrásnější ani nejbohatší ... je to můj kamarád :). MUsí být ! Je zadany,ale není štastný. Ale jenom,kvůli tomu,že ho ta holka miluje a on jí nechce ublížit... je to složité :). Psali jsme si dluho pal mi žže se mmu moc líbim .. a chtěěl by ale.. nemůžu prostě nejde to.. ale jak říkám Co se má stát stane se :). Je to osud :P
 

Za Koncem začátek :)

27. srpna 2013 v 0:29
příběh miminek
Rozhovor dvou miminek v bříšku těhotné ženy
  1. Věříš v život po porodu?
  2. Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
  3. Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
  4. To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
  5. No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
  6. Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
  7. Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě.
  8. No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
  9. Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?
  10. No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
  11. Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsme nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
  12. Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…


Bílý muž myslí hlavou. Indián srdcem!

27. srpna 2013 v 0:13
Indiánský příběh o dvou vlcích
Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: "Synku, v každém z nás probíhá bitva mezi dvěma 'vlky'.
Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a egoismus.
Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra."
Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: "A který vlk vyhraje?"
Starý indián odpověděl: "Ten kterého krmíš". :)

 


Necítim..!

26. srpna 2013 v 23:43
Už je to tak rok co se mi líbí. Co jsem se do něho zamilovala. Co jsem s ním začala trávit víc a víc času. Důvěřovat mu.
Brát ho jako blízkého přítele. Kolik slz kvůli němu padlo.Kollik prosněných nocí. Promarněný čas,kdy jsem si říkala jaké by to asi bylo i když jsem věděla že to ak být nikdy nemůže. Brala jsem ho jako nikoho jiného. Byla štastná za každý okamžik s ním.Neštastná z toho,že si to beru tak vážně. Začala jsem si jeho pocity problémy přivlastnovat jakoby to byl i můj poblém. A ted je to všecno pryč. Prostě všechno to naajednou vyprchalo. I když prstě přemýšlím nad tím jedním. Může být on někdy štastný? Ale ne všecno co jsem vnímala,cítila,prožívala. Troufám si říct,že je to všechno pryč. Prostě vždy mi připadal dokonalej,ale jedna chvíle..jedna špatná chvíle co jsem s ním byla a pohled na něj , všechny ideálya iluze. Zmizely!
Bylo to jednoho dne v lese jsme hrály takovou hru. Všichni jsme si to užívali. A on najednou jakoby se proměnil v něco neznámého jemu samém. Byl úplnně jiný. Krutý,zlý! Vždy na něm bylo vidět že děti má rád. Ale v tu chvíli.. jako by šel sámproti sobě..proti všem. V jeho očích už nežhnula láska a přátelství.. ale děs a hrůza,chlad..nepopstelno mmi v t chvíli bylo! Úplně jsem se ho lekla..s karádem jsme na něj koukali a já se pak nezmohla na slovo.. vhrkl mi v tu chvíli do očích slzy..utekla jsem.. a zbytek hry jsem brečela a vzapamatovávala se schovaná v lese. U chvíli chvíli mi přišel zvláštní jiiný.
Kámoš zamnou přišel jestli jsem v pohodě.. řekla jsem jo,ale nebyla. Touto hvíli jsem se na něj bála i podívat. Od té chvíle mé city k němu m opustili,všechno co jsem k němu cítila je dá se íct pryč.
Když tak přemýšlím,tak si říkám že je t možná dobře. On má svůj život a já svůj. Zkončila jsem . Už prostě necítím!

Nemyslím to zle..

26. srpna 2013 v 23:25
Po dlouhé době zase něco napsat. Vyjádřit slovy své pocity, jak se cítím. Zvláštní,že sem píšu většinou jen když mám nějaký problém,stres,špatné období chvíli,smutek prostě blbý okamžik.
Člověk ,který to náhodou čte,i kdy jich je určitě minimum si o mě musí myset kdoví jaký nejse pesimista,že mám pořád něco. Ba ne jen když jsem štastná většinou ani nepomyslím,na to napsat sem.
Vždy to tak rycle utíká když jee člověk štastný :). Takže jak se ted vlastně mám? Mám se fajn jo vlastně jako vždycky. Za týden se jde do školy:). Já odjíždím po prvý naintr. Do nového města,mezi nový lidi,
od rodiny,od přátel..z dětství. Slibvala jsem si , že ted o prázdninách se budu pylně věnovat své rodině,přátelům,malý ségře :). Místo toho jsem pořád ted zavřená doma,spím,jsem na počítači..
S proinutím na ně seru...vzdávám to..zase breččím :). Ted jem mluvila s mamkou. Říkala,že jí mrzí že mi je všechno jedno,jen ležím,se segrou jsem taky moc nepobyla..s nima už vubec za týden odjíždím.
Máš tu bordel! Vůbc mi nepomáháš! A nejhorší je na tom že j ti to všechno jedno! :) Vyslechnu si to vše mlčy a odcházím na záchod ,brečím. Všechno si to uvědomuju¨! Mrzí mě to. Přjdu.
Řekne mi že už raděi bude mlčet :). Zase brečím. Zavře dveře. Zavřu fb! začnu psát! Kapky deeště bijí do parapetu,otevřu okno,zamyslím se nad životem...podévám se dolů..zavřu oči:) a ppotlačuju slzy,
které stejně zvítězí! Zavírám okno a píšu dál! Zítra má táta svátek.Cel léto nezavolal :). Další křeč. Za týden odíždím. Nechce se i. Bude s mi ztýskat i když se ted pořád hádáme. Mám jí hrozně šíleně
moc ráda! Vždycky jsme si všechn říkali! :) Ted je to horší. NECHCI NA INTR. Chci tu být jako mal dítěě .. jako když mi bylo 3 oject do Zoo a užívat si své narozeniny :).

Měním se!

12. července 2013 v 22:39
Vím,že keci podobného stylu jako že odtedka nepiju! Ani příležitostně nekouřím, a nezahazuju se s klukama už jsou trapné ale tentokrát to myslím opravdu ale opravdu váážně !! :)
MÁM docela špatnou vlastnost. Když jsem opilá tak balím luky,kkteří se rádi nechaj a zbytečně pak lituju věcí co se stanou.
ALE ted je to jiné. Nepiju mámm se pod kontrolou a zábavusi užívám i bez toho. Stačí mít kolem sebe lidi které máte rádi a jste štastní sami o sobě :)

Fajn den

10. července 2013 v 22:48
Dneska jsem byla s Křupíkem,Martinou a ještě jedním Kámošem na Rybníku :).
Byl to skvělej den ,kterej sem si moc užila! :) Už dlouho jsem Křupíka neviděl a trošku jsem se našeho setkání bála:).
Ale ted už ím,ž jsem neměla čeho. Prostě je to skvělej chlap :). Až budu mít kluka chci aby byl jako on :). Ale dost o něm ale přejdem k dnešnímu dnu .). Pronajmuli jsme si lodičku na hodinu a vyrazili na objéždku po cestě jsme skákali a oni nám s Marto pak ujeli :D Pak jem tam emohla ylést tak mě křupík táhnul nahoru a já si u tho sedřela kolena :D
Pak jsme dojeli ke skokánku kde jsme skákali a skvělě se bavili..jedli melouna a užívali sluníčka. Hodina utekla jko nic a lodičku už jsme museli vrátit. Když jsme jí vraceli ta jsme si všimli že se dávají vstupní pásky k rybníku. Jako platit 30 kč za rybník na to serem :D. Šli jsme si lehnout na deku ana jdnou Křupíkova teta vyběhne z křoví Konrola!:D
Tak my vybhnem do vody a Křupík skočí tak já taky mysela jsem že je tam víc vody takové vodřené nohy :D ale lepší než jim platit :D. Pak jsme hráli na Titanic prstě jse si to parádně užila!:)))
Akorát co mě štve . Jediná věc! Že to není s tou mo nejllepší Lil.. :(

Jiná

7. července 2013 v 22:44
Poslední měsic se stalo dost věci :) Dobrých i zlých. Například v sobě cítím , že jsem se změnila. Ve špatném smyslu.
Okusila jsem totiž co je to být v náruči nějakého kluka. Začíná to nezávysle na discotékách. Né že bych s nima spala jen prostě střídám. Nejvíc mě štve že když jsme ochutnala i mít s klukem trochu něco víc tak tohho vždycky pak lituju.
Jenže prostě ted jakobych to potřebovala. Nechápu to. Na rozlučáku jsem měla něco s mým kamarádem znovu říkám (nevyspala jsem se s ním). Byla jsem fakt opilá! no a pak ještě s jedním. To mě ani nevíte jak mrzí prosstě byla to taková chyba za kterou ted budu pikat ještě dlouho. Protože ten kluk to rozkecal všude a ted si na mě každej ukazuje jak na nějakou kurvu. Ptají se tak co Pája? Jakej byl? při nejlepším si dokonce myslejí že jsem s ním měla něco ii víc. Když na to pomyslím,je mi špatně. Neměla jsem to dělat. Jenže ted když jsem s nějakým klukem. Jako bych to prostě už čekala.
Měla bych se uklidnit a kašlat na to všechno ..ale pořád takovej vzklíčenej pocit v žaludku.

Ztracená

12. června 2013 v 21:22
Už opravdu nevím co mám dělat. Asi před týdnem jsem zhubla asi 3 kila. Snažila se jíst zdravě.cvičit ale prostě vydrží mi to tak tejden. Zhubnu ale potom prostě zase z kopce. Ted jsem viděla třídní fotky . Co sme fotili. Když jsem je viděla.
Všichni 40kilovévychrtliny a já. Vypadala sem tam jak tlustý prase. Vhrkli mi do očí slzy!! Prostě já už nikdy nebudu hubená. Všichni kluci půjdou vždy jen na moje kámošky. Já budu vždy ta odstčená holka,která neváží 40 kilo jako ostatní.
Už nevím co mám dělat.... asi prostě přestanu jíst. Bude mi špatně , ale mě je to už u prdele! Kašlu už na to na všechno!

Dopis

8. června 2013 v 13:14
Ahoj táto,tímto dopisem bych ti chtěla říct co mě trápí,co mě mrzí,co cítím.Nejraději bycch ti to všechno řekla do očí,ale když si a mě konečně uděláš čas,koknu se ti do očí a najednou jako by se mi všechny slova co mám na srdci vytratila.
Jsem,štastná,že tě po takov dlouhé době zas vidím,žese bojím,že bych mými pocity slov akorát všechno pokazila a tak raději sedím a usmívám se jako bych se měla skvěle. Ale prostě už ti to všechno usím konečně říct. V tomhle případě aspon napsat. Hrzně mi chybíš. Hrozně mě mrzí,že už to ní jako dřív. Chápu,že máš novo rodinu,novej život. A jsem štstná jestli si štastný. Alepřesto si nemyslím,že si na mě mohl za takovou chvíli uplnězapomeout. Pamatuju si jak ste mi řekli,že se rozvádíte a byla to pro ě ta nevětší rána v dětsví. Ale časem jsem zjistila,že to je prostě život. Dál si paatuju,že tvá reakce na měbyla,že sismě přimáčkl k sobě a řekl,ženás nic nerozdělí. Jsem přece tvá Líza. Utírals mi slzy a říkal,že to bude vše v pořádku. Kde jsou teda ted tvá slova? Proč mi zavoláš jednou za měsíc sotva z auta když jedeš z práce. Z větou někdy někam vnejbližší době zajdem . A tak t je pořád dokola. Po měsíících si na ě konečně čas uděláš. A já mám tolik slov c ti říct a zase jako b se ze mě vypařili jak sem šstná,že tě vidím. Nevyčítám ti , tvůj novej život jen mě mrzí,že už do něj ani trochu nepatřím. Bydlím od tebe sotva 100 metrů,každý den se dívám jak svítíte. A říkám si jak seasi máš. Hrozně ráda vzpomíná na své nádhrné dětství které ste mi s mamkou dali. Na horyna které sme jezdili. Itálie. Dny strávené spolu.
Tohle mě ted trápí tati. Chybíš mi.. ani nevím jestli ti ten dopis pošlu nebo budu dělat,že se nic neděje.
Mám tě moc ráda.
S láskou Tvá Líza

Kam dál