Květen 2013

Mrzí mě to!

24. května 2013 v 13:45
Tenhle víkend sme měli ject s táborem na takovou víkendoou akci. Spali by jsme ve stanech , veče buřty,ohen a hlaně celý víkend strávený s těma nejúžasnějšíma lidma. S Lil mojí duší.. když se tak často nevídáme je na intru. Vídáme se sotva o víkendech. Pak s Křupíkem úžasným kamarádem! Mamka o tom věděla všechno v pohodě ok..
Dneska odpoledne když přijd ze školy ceá natěšená mi řekn že někm nepojdu! Venku je hnsuně budeš doma.
Všichni už semnou počítaj,že pojedu pomohla jsem s programem. Tak jem se těššila. Ted sedím skoro se slzama v očích , jak je mi to líto. Všichni se budou bavit jen já budu sedět doma na prdeli! At něpočítá s tím,že s ní budu mluvit. Ani jíst na truc nehodlám!! Děkuju za zkaženej víkend...

Minulost

21. května 2013 v 18:10
Je smutné když vidíte lidi,kteří vám slibovali ,že vás nikdy neopustí,nikdy na vás nezapomenou a nikdy vás nenechají aby jste byli sami a smutní a stejně to udělají. Není nic horšího. Drřív když jsem byla jeeště menší roodiče bylispolu,myslela jsem si ,že jsou ti nejšatstnější na světě a rozvod tak jako u jiných u nich není možný. Tahle varianta,že jsouneštatsný by mě nenapadla ani v tom nejhrozivějším snu. Byla jsem štastně dítě ,které mělo milované rodiče.! Zvláštní,že v poslední doobě když procházím tou cestou dospělosti a vidím lidi,kteří mi přišlivždy jak ty nejštastnější na světě jsou na tom vždy někdy hůř než ti druzí. Od té doby co se naši rozvedli. Pamatuju si na to přesně . Jako by to bylo včera. Kdy za dešivého dne jsem přišla pozdě domů. Oni seděli u sklenice s vínem u stoolu a já už měla ten divný pocit. Že se něco děje!! Pak mi to mamka řekla. Běžela jsem za tátou,který z toho byl stejně v šoku jako já samotná..přitiskl mě ke mně ,zmáčkl mě k sobě jak to nejvíc šlo,pohladil mě po vlasech a dal mi pusu na čelo řekl ,že to bude všechno v pořádku. Mě ztékaly slzy proudem z očí,on se mi podíval do očí a řekl vždy budeš moje Líza. Bude to pořád stejné a slíbil mi,že na vždy budu jeho a on můj.
A zasse mě stiskl. Přísahal mi to a měl v očích slzy. Byla jsem na něm tak závislá! Byl to on kdo se za měvždy zastával. I má mamka byla tak dokonalá. Ale on byla jsem jeho rozmazlená holčička. Ted jsou to víc jak 3 roky od rozvodu. Tak moc mi chybí. Ale sklamal mě . Nesplnil to co slíbil!! Proč mi to udělal? Už nejseem jeho holčička. Volá mi jednouměsíčně. Už skoro čtvrt roku jsem ho nviděla a to vidím na jeho panelák!! Sakra ! Vidím jak se tam svítí. v TOM OKNĚ má novouu rodinu. 2 mmalé děti. Chápu,že má nový život,ale copak si už na svou dceru,kterou ještě nedávnno svíjel u sebe ,do očí plných slz sliboval,že jí nikdy neopustí a bude to pořád pro ní už zapoměl?? Ani neví jak se trápím!! Zavolá mi když jede z práce autem jen aby se jeho nová manželka nedozvěděla že volal se svojí vlastní dcerou. Ani už si s ní nemám co říct.
Jak ráda bych to vrátila. Všechny chvilky co jsem s ním strávila jako malá. Jak mi tto chybí,jenže to už je minulost. Už na mmě prostě zapoměl. Ale uvnitř srdce věřím,že je to pořád on. Jen zaslepen světem,který si vybral. Ale pořád pořák bude mít svojí dceru ,které nikdy neřekl jinak než Lízo Lízinko. Proto nesesukdyž mi tak někdo říká!Proto!
Všechno je jen minulost. Jen minulost,která mi chybí..

Za Koncem..

15. května 2013 v 19:15
Každý čllověk,někdy přemýšlí o smrti. Podle mě to není nic špatného. Když se o tomhle začnu bavit s kámoškou hned mě seřve co tohle vůbec řeším,ale co je naa tom špatného? Mám tolik otázek na které neznám odpověd ale obávám se že nejsem jediná. Nikdo to neví. Smrti se nebojím jen by mě zajímalo ce se potom stane? Přeměním se v někoho jinéhoo? Budu cítit to co cítím právě ted? Budu vůbec něco cítit? Nebo se vydám k nějaké pozemské bráně kde začnu nový život a co potom. Když naposled vydechnu jak se budu cítit. Budu to vědět? Nebo to prsotě vše zkončí. Je to zvláštní představa. I ted kdybych se nenarodila byla bych někdo jiný? Nebo bch nic nebyla..? O tomhle bych mohla přemýšlet klidně hodiny. Ale asi to nemá cenu. Nedozvím se to . Nebo dozvím,ale už to nikomu nepovím. Říká se že všechn jednou končí a něco novho zase začíná. Otázkou je. Je za koncem nějaký nový začátek? Nebo je to prstě takže se musíme obětovat stářím nebo něčím jiným aby se někdo jiný mohl narodita žít místo nás? :)
Nikdo neví. :).

Druhá tvář

15. května 2013 v 18:12
Pozoruju to na sobě už delší dobu. Dělám ze sebe deně debila jen aby jsem zapadla? Rozesmívám lidi až do fáze že ze sebedělám nějakoou blbou krávu. Nechci to dělat ale něco měě k tomu táhne. Chci se chovat normálně,ale nejde to.
Lidi už si mě tak vsugerovali,že když nedělám nějaké trapné vtípky musí mi hned nněco být? Proč nemůžu být chvíli v klidu?
Jako nějaký klaun. Už nechci! Končím. Ale to hned bude zasee . Co ti je? Něco se stalo? Všechno mi pověz.
Ale copak někdy člověk nemůže být v klidu? Sám sebou,potichu jen si tak přemýšlet. Ale ne to prostě nejde!
Raději ze sebe budu dělat debila a dělat že jsem ten nejštastnější člověk na světě..
Ale od too se odvíjí jeden citát...
'Největší žal v sobě drží ti jenž se nám zdají být ti nejveselejší'
Nikdo se jich neptá na to co je trápí. Všichni si myslí,že jsou štastní,protože nás rozesmívají a stírají nám slzy avšak ve skutečnosti pláčou potají.

Děsivá cesta

14. května 2013 v 23:46
O víkendu jsme měly ject s Lil na víkend s přáteli na Tábořiště kempovat.
Vyrazily jsme odpoledne v půl 6 vlakem. Cesta trvala hodinu a na nádraží v cíly nás měli čekat autem přátelé,protože to bylo dost daleko od tábořiště. Když jsme dojely na nádraží tak jsme zjisstily ,ž tam na nás nikdo nečeká. Zavolaly jsme jim a zjistily jsm ,že už se trošku opily a nepřijedou pro nás. Ze začátku jsme byly naštvné ale pak jsme si řekly že už jsme tu cestu dlouhou 7 km šly hodněkrát na to aby jsme to zvládly. Z vlaku s náma vystoula skupina turistického kroužku,která šla stejným směrem jak my. Tak jsme šly ze začátku s nima. Pak začali mít úchylné narážky a tak jsme jim nechali raději odstup.
Začalo se stmívat a my jsme si řekli ,že musíme přidat by jsme tam ještě za světla dorazily! Šly jsme lesní cestou po asfaltce,kterou jsme znaly. Jenže co se stalo. Když jme tak šly před náma bylo pár rozcestí a my si nebyli uplně jisté kudy máme jít. Ale pořád si myslely že jdeme dobře. Začalo se stmívat a my tam stále nebyli. Naopak do nás začalo vstupovat nejistota.. Alenakonec jsem řekla hale borůvčííí sem chodíme v léte na borůvky. Do toho jsem řekla 'Týjo ty lavičky jsou tu nějaké novééé...' a co ten strom...
V tu chvíli nám došlo,že jme asi vážně někde jinde než by jsm měli být.
Už byla pomalu tma a my jsme bloudily asi 3 hodiny lesem. Cesta normálně trvá 45 minut. Byla tma a nejistota vnitř se ačala měnit v nepříjemný strach. Dvě 15 leté holky sedí někde pod stromem uprostřed lesa sami a neví kde jsou??
Najednou Lil napadlo mobil! Zvolali jsme kamarádovi a řekli mu že jsme se ztratily! Popsaly jsme mu kde jsme a on řekl že ví at jdem do prava.. v pravo stála cestička do lesa ...
Řekli jsme si tak on to tady zná tak jsme vyšly.. cesta vedla kolem krmelce hluboko do lesa kde se ta cesta zčalo rozplývat v cestu necestu. Řekla jsem Lil! Kdeme zpátky mám z toho blbý pocit. V žaludku jako bych měla nějaký hadr!
Sucho v puse! Kolem krmelce jsme poticchu odešly zpátky. Ta nejistota a zvuky v mé hlavě se rozplývali v milionech hrozných myšlenek. Co budeme dělat? Co když ted vyběhnou nějaké divoké pasat a sežerou nás nebo nějaký úchyl?
Rychle jsme zešly zpět na hlvní cestu. Kde jsem Lil hytla za ruku. A kamarád nám znovu volal jak na tom jsme ,řekli jsme ž jsme se vrátily! Řekl at jdem rovně. Byla tma! Taková tma že už nebylo vidět ani na krok. Zapla jsem baterku v mobilu.
Chytly jsme se s Lil za ruku a šly po asfaltové cesttě lesem. Najednou se na proti nám pstavila nějaká velká obluda! LEKLA JSEM SE! A s Lili jako-by nám zamrazilo! 4 srnky přeběhly přímo naproti nám ,stejnně vystrašené jako my.
Ruce se nám v tu chvíli tiskly tak pevně že už jse jí skoro necíítila! Ale to mě v tu chvíli netížilo! Byla jsem hrozně štastná že je ta semnou zrovna ona. Věděla jsem že i když třebaumřeme strachem nebo nás tam něco zabije budu tam s ní a oa semnou! Šly jsme dál. Najednou Lil řekla! Vypni to světlo dělej. Poslechla jsem a uviděla světlo hluboko z lesa! Zapištely jsme jestli to nejsou přátelé kteří nnás šly hledat ale volání bylo neopětované. Zavládl ještě větší strch než před tím ...
Zčaly jsme utíkat co tto šlo jen aby nás to světlo nechytilo! Najednou nám jasné světlo vyskládané jedno za druhým řeklo že to nebude nic nebezpečného. Ba naopak. Byla to vesnice! Byli jsme štastné.! Na začátku vesnice byl hned vvystavena cedule Hostinec u KUBY... hned jme tam zašly a zeptaly se hospodského kde jsme a jak daleko je náše tábbořiště.
Byl udiven z toho co jsme mu řekly co tady děláme. ŘEKL že je to od tud 14 kolometrů a že nás za žádnou cenu samoné nepustí! At si sednem a on zavolá TAXI. Řekly jme že nemáme peníze. Že půjdem .On si trval na svém , že nám to domluví.
Dal nám za darmo dvě malinovky. Zařídil odvoz. Moc jsm mu poděkovali . Byly jsme vyděšenéé ale zároven štastné že už nejsmev lese! Odvoz nás vysadil u zastávky asi 3 hm od tábořiště kde nanás čekaly přátelé. Když jsem je uiděla do očí mi vhrkly slzy a všem jsme neúprosně děkovaly a začaly je objjímat.
Na tábořiště jsme drazily v půl 12 a všichni si z nás děělali srandu,že jsme po toika letech ježdění tam zabloudily.
Ale byl to pro nás velký zážitek na který asi jen tak nezapomenu. Takhle jsem se snad nikdy nebála ale stálo to za to a bylatam semnou hlavně ona Liliana moje :*****

Do jiného světa

8. května 2013 v 11:26
Když má člověk problémy nebo ho něco trápí,vše na něj nějak najednou padlo. Je fajn se někomu svěřit vypovídat se ale nejlepší je podle mě ona. Moje nejmilovanější,ta která mě nikdy nezradí a bude pořád u mě,nikam mi neodejde. Hudba!
Když přijdeš domu ze školy,naštvaná na celý svět. Tvý přátelé už o tebe nestojí,známky na nic. Celý den se jen přetvařovat a dělat štastnou ze všech stránek života. Pak přijít domu ,kde slyšíš hned první věty od bratra jaká jsi hnusná tlustá svině.
Člověk už si na to ale časem zvykne. Smíří se s tím. Jen mu to pořád zní v hlavě 'tlustá svině' tlustá svině už aby jsi byla na tom intru..už aby to bylo. Pak si člověk uvědomí. Bude to snad i možná lepší. Ale nevím jak to zvládnu. Bez rodiny,bez starých přátel. Mamka zase brečíí. To ještě scházelo.. mám toho plné zuby...
Jdu se ven proběhnout. Sednu si na vzdálené místo na polní ceste na kamen sluchátka v uších a koukám na Západ slunce.
Příjde mi jako kdyby to nemělo žádný smysl..Až se tomu musím smát !
Sluchátka v uších zavřít oči a představit si jakoby jsem byla někde na jiném světě. Kde lidé nemají žádné promlémy,starosti,jen si užívají všichni se mají rádi. Na zemi neexistuje žádná přetvářka,žárlivost,znechucení lidí.
Ale naopak důvěra,přátelství,tolerance a vzájemné porozumění. A tam jsem . Nádherné to je.. přímo fascinující,neodolatelné už od tud nechci za žádnou cenu jít. Chci tam zůstat.
Najednou jako-by mě vtáhne do toho krutého světa,reality vybrace v kapse. SMS od kámošky. Nezapomen zejtra přinést tu prezentaci ted je řada na tobě!!!! Jen se pousměju pohlédnu na oblohu.
Západ slunce zkončil a já si užívám poslední chvilky ticha. Ale pořád mám u sebe ten jako by teleport do jiného světa.
Hudbu ! Tam mě tam dokáže dostat. Má fantazie a ona.

Bouřka v dětství

7. května 2013 v 21:58
Když si vybavím slovo bouřka vzpomenu si na své nádherné dětství. Na léta ,která jsem trávila spolu s rodinou na chalupě.
Dále vzpomínám na ty parné dny,kdy člověk byl už tím horkem tak vyčerpaný že mohl jenom ležet na sluníčku , opalovat se a jíst tolik melounu,kolik jen snědl. Odpoledne když se pak zatáhlo, a téžkým vzduchem se šíři osvobuzující příjemný vánek,který byl tak úžasný. Ve vzduchu nebyl jenom ten vánek,ale ten vzrušující pocit,byla cítit voda. A ano první zahřmění poukazoval že to brzy přijde. Teta pak zavolala Elo pojd už domů. Já se vzrušeně rozeběhla a na obličeji cítila první dopady deštových kapek. Pak rychle sezbírat prádlo a bylo to. Začalo pršet. Ta vůně deště,která byla roznesena tím skvělým vánkem. Pak zalehnout do postele ,přikrýt se tou krásně studenou duchnou,která byl taak nádherně svěží. Studená a osvobozující. Na talířku vedle mě pak stály dva perníky na talířku. Jeden s citronovou a druhej s čokoládovou polevou,které jsme odpoledne dělaly s tetou. Vždycky jsem milovala to těsto :)* Mamka vždycky říkala nejez to to není zdravé. Ale teta mi to vždy stejně nechala:). Pod oknem jsem tak ležela a poslouchala ty krásné kapky ,které bušily do oken. A začalo to. Na celé obloze se rozzářil stříbrný blesk a potom PRÁSK! Uvnitř jsem cítila takový vzklíčený ale také naopak vzrušující pocit úžasu.
Byla jsem přímo fascinovaná. Bylo to úžasné. Jen jsem zavřela oči a přemýšlela. Později si zapla nějaký krásný film a jen tak ležela. Když to všechno zkočilo a bylo po bouřce vyšla jsem ven a jen se nadechla. Byl to krásný pocit. Něco tak čistého.
Všechno jako-by bylo vděčné za to schlazení a osvobození. Tráva,stromy,které vstřebávaly poslední kapky deště.
Vše jako by říkalo díky. A to říkalo i mé srdce děkuju za ten nádherný pocit uvnitř srdce:).
Miluju vzpomínat na ty dětské bouřky pod peřinou :')

Vnitřní síla

5. května 2013 v 18:50
Každý člověk má v sobě vnitřní sílu. Jen je pro něj třeba těžké jí najít. Já osobně bych jí hrozně ráda našla a změnila se.
Chtěla byych být jako všechny holky kolem mě :). Krásně štíhlé s úsměvem na tváři. Ale jak se člověk může smát když se na sebe podívá a vidí obraz,který by raději neviděl? A když se podívá ven tak tam stojí samé krásné holky v bikinách na který se kluci lepí? Je to těžké se pak usmívat. Spíš vám jdou do očí slzy. Řeknete si proč zrovna já mám být zase ta špatná? Postava není to nejdůležitější na světě ale docela se od toho dost věcí vyvíjí. Jenže mě přijde že mé pokusy být jako ostatní už nemají cenu anii zkoušet. Kdyby tak byl někdo kdo řekne. To zvládneš , já ti věřím. Pomůžu ti s tím ,dodal mi ten náboj vstát a začít. Jenže nikdo takový není. Já raději přijdu domů po škole lehnu si k počítači,najim se a jdu si lehnout. Moje mamka je se sebou assi smířená a opětované pokusy které stejně nevychází jsou děsné. Každý nepovedený pokus mě odstrčí o kus dál od mého cíle..jakm má však někdo najít tu vnitřní sílu když mě lidé berou takhle?! Chci aby mi někdo řekl!
Elo! Ty to sakra dokážeš ! a já too taky dokážu. Snažím se ale nějak mi to nevychází...nějak mi to nevychází..

Nikdy neříkej navždy!

5. května 2013 v 12:08
Přátelé z dětsví,které jsem poznala opravdu brzo pro mě byli vždy ti nejlepší! Měla jsem svou nejleppší kamarásku Áju.
Od 2 třídy jsme spolu začali trávit nekonečně spoustu času! Byli jsme jako by pro sebe stvořené! Když jsme něco plánovali tak jen a jen spolu. Postupem času jsme se o sobě dozvídali více a více až do stádia že už by nebylo nic co by jsme si spolu neřekli! Kamarádili jsme ještě z jednou holkou,která ovšem byla vždy tak mezi náma. Byla hodná , milá a dalo se jí věřit. V 6 třídě přišla nová holka,kterou jsme vzali mezi sebe. Začala jssem pocitovat,že mě vystrkuje a tak jsem se toho bála že jsem začala dávat najevo to že se mi to nelíbí. Ája mě ujistila , že to by se nikdy nestalo že jsem její 1 nejlepší kámoška na světě a tak to prostě zůstane! Nikdy nikdo jinej jen my dvě! Pak se to stalo . Potkala jsem jednuu holku na táboře a tak jsme se po prvé potkali. Byla o rok starší a měla stan naproti našemu. Hrozně jsem se s ní chtěla seznámit ale řekla jsem si že je to blbost. Je starší než já a má jiné kamarády. Ale rozhodla jsem se že to zkusím i když semnou nebudde chtít mít asi nic společného. Řekla jsem jí ahoj jestli by mi pujčila hřeben. Byla na pohled milá a hodná a řekla že jo :). Tak jsem si s ní začaa povídat a navazovat konverzaci. Tak to začalo . Každý den jsem si od ní pujčovala hřeben :D. Tábor zkončil a já jsem byla ráda že jsme se aspon trošku seznámili. Později začala zase škola. Vím že když jsem byla na prvním stupni. Ve 4 třídě už tam jsem jí pozorovala. Jako by mě nečím přitahovala. Po táboře bylo ještě léto a já jsem jí napsala jestli by se k nám nepřišla vykoupat že máme velkej bazén. Řekla že nemůže takže jsem to brala jako že nemá zájem. Ale nevzdávala jsem to. Nakonec jsme se domluvili že pujdem ven. :) V létě jsme byli na chalupě kousek od ní kdde ona bydlela. Šly jsme ven a já jsem se hrozně bála co budem dělat a tak. Nakonec jsme si to hrozně užili. A šly po prvé na naše místo,kam chodíme mimochodem do tedka :). Další tábor už jsme se znali a začalo pořádně naše kamarádství. Pomalu začala vstupovatt do mého života. Nevím proč ale své přátele ,které jsem znala jsem pomalu začala dávat stranou.A Ája se začala dávat dohromady s Lenou. S Lil Největší přátelství začalo když ona byla v 9 a já v 8. Začalo mi docházet že vše brzo zkončí. Blížil se konec školního roku a ona se rozhodla pro školu mimo město. Inr.. poslední léto kdy byl zase tábor jsme byli jen spolu. S Ájou jsem se skoro neviděla. Když mi v létě psala jestli někam zajdem řekla jsem že už mám plány. Měla jsem pocit že se musím Lil věnovat když už tuu tak často nebude. A bylo to zkončiili prázdniny. Já nastoupila do 9 ročníku jako by samaa. Lil byla pryč a já jsem si neměla s Ájou pomalu co říct. Když jsem s níí nebyla já tak Lena ano. Už jsem nebyla já ale ona. A TAK je to do tedka . Čekám na víkendy kdy se zase Lil uvidíme a budem moct být spolu. Je ted jediná osoba,která mě chhápe,které se muzu vybrečet když potřebuju,vyslechne mě a jsem jí za to nesmírně vděčná! Před jinými přáteli jsem se trochu zavřela do sebe což mě taky mrzí..! Ale snažím se poslední 2 měsíce si užívat. I když to s Ájou není a nebude jako dřív. Jsem jí za vše ale nesmírně vděčná.
Zažili jsme spolu mnoho krásných i zlých chvilek drželi se navzájem. Pomohla mi v 100000 věcech děkuju jí za to.
A proto už se řídím tímto heslem . Nikdy neříkej navždy..
Nikdy nevíš co přijde v tvém životě nového a vymění to staré.. Ale hlavně nechci žít mminuostí. Ted žiju dneškem a co bude zítra to už je jen a jen na nás.! Jsem ted štastná a to je hlavní :)

Žárlivost

4. května 2013 v 21:02
Žárlivost je nejnechutnější a nejhnusnější vlastnost kterou na sobě úplně nenávidím!
Je to sobecké lakomé a neomluvitelné!
Když žárlím připadám si jak ta největší nepřející svině na světě. Ale to prostě nejde,když někoho máš ráda tak to je automatické,ale asi kdybych musela řešit vše tak bych se asi užárlila k smrti..
Nejhorší je žárlit na někoho koho máš opravdu rád!! I když mu to třeba přeješ a moc, tak si třeba říkáš proč to nemůžu být aspon pro jednou já? :) proč si to nemůžu také prožít? :)
Ale v duchu si říkám . To je osud . Když nemůžu mít tu osobu já protože spolu být nemůžem tak nežárli a říkej si . Je to osud. Čeká na tebe nějaký vysněný pan Darcy,který tě bude milovat. Tak nežárli a usmívej se :)

Puberta

4. května 2013 v 20:16
Znáte ten stav kdy v jednu chvíli si myslíte že se k vám celý svět otočil zády , vy jste na dně a nikdo vám nemůže pomoct?
A za chvíli se tlemíte ani nevíte čemu,nálada je super a takhle se to točí pořád do kola?
Ano vítejte v pubertě. Pomalu si na to začínám zvykat i když je to docela chaotický stav! Ale nejlepší na tom je že se mám vždy na koho obrátit! Vybrečet, vysmát prostě vše co potřebuji..
Někdy jsou chvíle kdy nás puberta srazí na dno a vy pak třeba hledáte smysl života.. nevíte nač tu být , dokonce přemýšlíte o tom jestli chcete být na tomto světě..
Ale řeknu vám jedno ! Nic tím nezískáte,ale akorát ublížíte lidem kolem sebe. Vždy je nějaký důvod pro co žít.
Rodina,bezva přátelé a sny které vás čekají cestou životem:)
Puberta přejde já v tom doufám..a už jí nehodlám řešit. Jestli jí začnu řešit tak vím že zvítězí a to nechci!
Radši se tomu všemu zasměju a budu užívat života! :)))

Kluk jako přítel

4. května 2013 v 18:35
Za poslední dobu jsme se s mojí kámoškou hodně spřátelili s jedním o dost starším klukem,kterého známe z tábora.
Ze začátku nás bral jako malé holky ,který má v létě na starost. Byl to takový komik,který vypadal na pohled jak nejštastnější člověk na světě. Později jsme s ním začali trávit více a více času. Podnikali s ním různé akce a stal se z něho náš přítel.
Vše vypadalo tak super až do doby než mé srdce zradilo. Zamilovala jsem se do něj. Nikomu jsem to neřekla až po tom jí. Lili mé nejlepší kamarádce. Je to jediný člověk,kterým jsem si ted jistá. Čas utíkal a začala jsem ho pomalu ale jistě poznávat. Prostě vše nám o sobě řekl i věci,které by mě v životě nenapadly! Řekl že jsme jeho nejlepší kamarádky. Před pár dny jsme šli na jednu akci kde jsme byli s Lil a byl tam s náma i on . Bylo to super. Pilo se takže nálada se zvyšovala. Hráli jsme flašku a padlo také pár polibků. Později se sázky zvyšovali. Líbali jsme se.. Všichni odešli a on nějak začal mluvit o nás. Že všechno ví. A že by to mezi náma neklapalo. Začala jsem brečet. Byla jsem opilá a zmatená.. ani si to pořádně nepamatuji . Je to nepodstatné... je to můj velkej kamarád ale ted když se mu podívám do očí je to jiné ví to o mě..
Proto se ptám .. je možné mít kamaráda kluka jen jako kamaráda? Můžu! Ale vždy z druhé strany jde o něco víc i když prostě nechceš. Tak strašně bych si někdy přála abych nic necítila. Ale to asi nejde. To asi nejde.... jedno však vím! Že se budu snažit aby to mezi náma všema zůstalo pořád stejné,protože jak on řekl. U něj je přátelství víc než vztah! A tím se budu řídit!

Letní tábor

4. května 2013 v 17:04
Už 4 rokem jezdím na Letní Tábor ,kam mě pozvala moje kámoška:)
Řekla jsem si proč pak to nezkusit. Tak sem jela. Poznala jsem tam úplně jiný život. Prostě změnilo mi to život. Každé 16 holky kdybyste se zeptaly jestli by jela na tábor tak by vám odpověděla že Ne! A ještě by se vám vysmála že je to pro děti. Jenže to je vidět,že nikdy na žádném táboře nebyli;).
Prostě ti lidé,ta příroda zamilovala jsem si to tam.! Jak jsem stárla pomalu jsem to začala poznávat i z jiných pohledů. Protože když jsem byla menší jezdila jsem tam kvůli těm hrám a viděla to ještě dětskýma očima. Ted prostě mě drží nad vodou ti lidé! Jsem na nich příšerně závislá.Dřív jsme se vídali jen na táboře jenže ted je to jinak! Podnikáme spolu různé akce a berou nás prostě jak už ty věčí holky ne jako maléé děti.
Miluju ten ohen , ten klid tu přírododu! Jen tam jsem opravdu štastná. Nemusím myslet na žádné problémy ani nic ale prostě žiju jako ve snu ! :) Takže jestli někdo říká že v 16 letech jezdit na tábor je dětský. Ano tak at si to myslí ,ale podle mého neví o čem mluví :)

Sama sebou

4. května 2013 v 17:03
Ve škole jsem si získala pozici pohodářky která nemá problémy nic neřeší nic jí neštve prostě je to Ela!
Ve škole jsem si získala pozici pohodářky která nemá problémy nic neřeší nic jí neštve prostě je to Ela!
Ale každý úsměv,který člověk rozdá směje se až brečí,dělá ze sebe někdy až debila aby udělala dojem a rozesmál druhé, utěšuje druhé neznamená že sám nic necítí. Poslední dobou se sama v sobě ztrácím. Nevyznám se v sobě. A ptám se čím to je? Proč sama sobě nerozumím ? Je to pubertou? Nebo mě to snad baví že sama sobě nerozumím? Nechápu to :). Ale vím,že bych hrozně ráda byla sama sebou ale bojím se že nevím jestli to umím. Snad jen s pár lidmi jsem opravdu JÁ. S mou nejlepší kamarádkou Lili s kterou jezdím na Tábor ale ona je odemne daleko nemůže mi v tomhle ted pomoct :) ale vlastně ne ona je to co mě drží nad vodou! Pak před Křupíkem mým kamarádem ,kterého mám hrozně moc ráda až mě někdy štve že až přes příliš. Je to můj kamarád z Tábora a je o dost starší. Je to vlastně vedoucí. Jenomže to je vlastně jedno :). Moje pocity to co cítím to co bych chtěla aby se stalo se stejně nikdy nestane. To je prostě tak.

Nádherné dětství a rána,která mi změnila život

4. května 2013 v 17:01
Měla jsem nádherné dětství na které budu do smrti vzpomínat. Byla jsem štastné dítě :)
Měla jsem hodné rodiče,s kterýma jsem měla super vztah. Pro mého tátu jsem byla jeho malá holčička na kterou nikdy nedal dopustit. Byla jsem na něm děsně závislá. Každý rok jsme jezdili v zimě na hory, v létě do Itálie na dovolenou. Dělali pro nás s bráchou všechno! Podnikali jsme samé krásné akce :) . Společně trávili čas. Byla jsem ještě malá a neuvědomovala si co všechno mám ale,brala to jako samozřejmost. Pak když si mamka našla nového přítele změnil se mi život. Nikdy nezapomenu na to jak mě táta brával za ruku na procházky po louce , večer zpíval ukolébavku 'Černé oči jdětě spát' já se k němu pak přitulila a rozplynula se v krásných vzpomínkách co jsem za ten den měla. Říkali jsme si vždy vše. Pak se vše zvrtlo. Rozvod . Mamka si našla přítele. Pamatuju si to když mi to řekla. Běžela jsem za tátou do postele ,lehla si vedle něho a on mě hladil po vlasech a řekl ,že to bude v pořádku,utíral mi slzy ,které mi ztékaly po tváři . Říkal že jsem jeho holčička a tak to už bude! Ale není . Lhal mi. Po rozvodu jsem se rozhodla a byla jsem ve střídavé péči. Táta si po chhvílí našel přítelkyni,říkala jsem si je to dobře aspon bude štastný. Jenže se z ní stala taková přítelkyně,kterou bych nepřála nikdy nikomu. Začaly hádky.. táta si mě přestal všímat.. nakonec to dopadlo tak že jsme si pomalu přestali povídat,důvěřovat.. prostě jsme se oddálili. No a přišlo dítě. A mě odstranil už uplně. Byla jsem tam už neštastná vidět ho jak přijde z práce a pomalu mi neřekne ani ahoj. Jen kvůli ní jako by mu to zakázala semnou být. S vlastní dcerou. Po roce jsem se odstěhovala na trvalo k mamce. Ted to dospělo k tavému stádiu ,že odemne bydlí v Hradci kousek pár baráku a vidíme se tak jednou za čtvrt roku. Nemám si s ním co říct.Jakoby jsme zapoměli. Tak ráda bych mu řekla co cítím.Že mi chybí jeho objetí jeho úsměv na tváři.Každý večer koukám z okna na hvězdy a myslím na něj co asi dělá a ptám se jestli on aspon trošku myslí na mě. Ale on nemyslí.. má novou rodinu,nový život do které už nepatřím. Ale už to lepší nebude jen můžu vzpomínat na ty krásně ztrávené chvilky co jsme spolu zažili. Ale jednu věc mi dal s mojí mamkou.
Překrásné dětství na které v životě nezapomenu! :)

Něco málo o mě..

4. května 2013 v 16:28
Tak začneme něco málo o mě :) . Jmenuji se Eliška a bydlím poblíž Jindřichova Hradce. Chodím do 9 třídy a bude mi v létě celých 16 let :D. Mám ráda své přátele na které bych nedala nikdy dopustit a jsou pro mě vším. Také rodina pro mě hodně znamená. Mý rodiče se před 3 roky rozvedli a já žiju s mou mamkou a nevlastním tátou. Také mám mladší ségru kterou mám moc ráda. A nesmím zapomenout ani na mého 18 letého bratra Denise ,který mi ovšem nedělá dobrou pověst.S tátou se vídám málo a je to mezi náma složité,ale na svůj život si nestěžuju :). Nejvíc mě drží nad vodou moje dobrá kámoška Lilian! :) Bez ní bych byla totálně v háji. Zatím myslím,že to o mě stačí... :)

ZALOŽENÍ BLOGU

4. května 2013 v 16:23
Vždy jsem lidi co si zakládali blog považovala za dětské stupidní děti,které jsou ještě nedospělí.
Později jak dospívám si začínám myslet,že to nebude zas tak zlé :). Myslím,že je fajn nějak ze sebe své pocity , zážitky vyndat. A myslím,že právě vypsat do blogu je to pravé na vyčištění hlavy . Vítejte v mém blogu ;)