Nenaplněný sen

2. června 2013 v 20:19
Zdají se nám sny ,kterých se bojíme, nebo po nich toužíme. Vždy však odhalí co vás uvnitř duše trápí. Kéž by jsme byli tak silní v realitě. Zdál se mi smutný ale na druuhou sranu osvobozující sen , kde jsem řekla něco člověku,kterému už dlouhou dobu něco toužím říct. Trápím se kvůli tomu. Svému tátovi. Šla jsem s ním po louce na procházku a on mi řekl,že už se zase dlouho neuvidíme. A já mu řekla. Copak už omě nemáš zájem? Copak už pro tebe sakra nic neznamenám? Bydlíš odemne kousek a vidíme se jednou za čtvrt roku. Zavoláš mi jednou za měsíc a to voláš z práce když jdeš autem sotva tě slyším. Copak se tolik bojíš mluvit před ní? Chápu , máš novou rodinu,život ale copak už do něj ani trošku nepatřím? Co pak pro tebe už nic neznamenám? Tak se mi ulevilo , že jsem to všechno řekla! On mě stiskl vnáručí. Tekly mi slzy. Pak už jsme byli jen spolu.
Pak jsem se vzbudila a má tísen uvnitř mě zase naplnila chladem. Nikdy mu to nedokážu říct. Ale proč? Prostě vždy si říkám. Já už mu to prostě všechno řeknu. Ale když s ním mluvím,prostě to nezvládnu. Hrozně mi chybí ale jak to tak vypadá není to oboustrané..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama