Srpen 2013

Za Koncem začátek :)

27. srpna 2013 v 0:29
příběh miminek
Rozhovor dvou miminek v bříšku těhotné ženy
  1. Věříš v život po porodu?
  2. Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
  3. Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
  4. To přesně nevím, ale určitě tam bude více světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
  5. No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu. Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
  6. Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
  7. Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není než vleklá stísněnost v temnotě.
  8. No já přesně nevím, jak to tam bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
  9. Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být?
  10. No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
  11. Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsme nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
  12. Ale někdy když jsme zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…


Bílý muž myslí hlavou. Indián srdcem!

27. srpna 2013 v 0:13
Indiánský příběh o dvou vlcích
Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: "Synku, v každém z nás probíhá bitva mezi dvěma 'vlky'.
Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a egoismus.
Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra."
Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: "A který vlk vyhraje?"
Starý indián odpověděl: "Ten kterého krmíš". :)


Necítim..!

26. srpna 2013 v 23:43
Už je to tak rok co se mi líbí. Co jsem se do něho zamilovala. Co jsem s ním začala trávit víc a víc času. Důvěřovat mu.
Brát ho jako blízkého přítele. Kolik slz kvůli němu padlo.Kollik prosněných nocí. Promarněný čas,kdy jsem si říkala jaké by to asi bylo i když jsem věděla že to ak být nikdy nemůže. Brala jsem ho jako nikoho jiného. Byla štastná za každý okamžik s ním.Neštastná z toho,že si to beru tak vážně. Začala jsem si jeho pocity problémy přivlastnovat jakoby to byl i můj poblém. A ted je to všecno pryč. Prostě všechno to naajednou vyprchalo. I když prstě přemýšlím nad tím jedním. Může být on někdy štastný? Ale ne všecno co jsem vnímala,cítila,prožívala. Troufám si říct,že je to všechno pryč. Prostě vždy mi připadal dokonalej,ale jedna chvíle..jedna špatná chvíle co jsem s ním byla a pohled na něj , všechny ideálya iluze. Zmizely!
Bylo to jednoho dne v lese jsme hrály takovou hru. Všichni jsme si to užívali. A on najednou jakoby se proměnil v něco neznámého jemu samém. Byl úplnně jiný. Krutý,zlý! Vždy na něm bylo vidět že děti má rád. Ale v tu chvíli.. jako by šel sámproti sobě..proti všem. V jeho očích už nežhnula láska a přátelství.. ale děs a hrůza,chlad..nepopstelno mmi v t chvíli bylo! Úplně jsem se ho lekla..s karádem jsme na něj koukali a já se pak nezmohla na slovo.. vhrkl mi v tu chvíli do očích slzy..utekla jsem.. a zbytek hry jsem brečela a vzapamatovávala se schovaná v lese. U chvíli chvíli mi přišel zvláštní jiiný.
Kámoš zamnou přišel jestli jsem v pohodě.. řekla jsem jo,ale nebyla. Touto hvíli jsem se na něj bála i podívat. Od té chvíle mé city k němu m opustili,všechno co jsem k němu cítila je dá se íct pryč.
Když tak přemýšlím,tak si říkám že je t možná dobře. On má svůj život a já svůj. Zkončila jsem . Už prostě necítím!

Nemyslím to zle..

26. srpna 2013 v 23:25
Po dlouhé době zase něco napsat. Vyjádřit slovy své pocity, jak se cítím. Zvláštní,že sem píšu většinou jen když mám nějaký problém,stres,špatné období chvíli,smutek prostě blbý okamžik.
Člověk ,který to náhodou čte,i kdy jich je určitě minimum si o mě musí myset kdoví jaký nejse pesimista,že mám pořád něco. Ba ne jen když jsem štastná většinou ani nepomyslím,na to napsat sem.
Vždy to tak rycle utíká když jee člověk štastný :). Takže jak se ted vlastně mám? Mám se fajn jo vlastně jako vždycky. Za týden se jde do školy:). Já odjíždím po prvý naintr. Do nového města,mezi nový lidi,
od rodiny,od přátel..z dětství. Slibvala jsem si , že ted o prázdninách se budu pylně věnovat své rodině,přátelům,malý ségře :). Místo toho jsem pořád ted zavřená doma,spím,jsem na počítači..
S proinutím na ně seru...vzdávám to..zase breččím :). Ted jem mluvila s mamkou. Říkala,že jí mrzí že mi je všechno jedno,jen ležím,se segrou jsem taky moc nepobyla..s nima už vubec za týden odjíždím.
Máš tu bordel! Vůbc mi nepomáháš! A nejhorší je na tom že j ti to všechno jedno! :) Vyslechnu si to vše mlčy a odcházím na záchod ,brečím. Všechno si to uvědomuju¨! Mrzí mě to. Přjdu.
Řekne mi že už raděi bude mlčet :). Zase brečím. Zavře dveře. Zavřu fb! začnu psát! Kapky deeště bijí do parapetu,otevřu okno,zamyslím se nad životem...podévám se dolů..zavřu oči:) a ppotlačuju slzy,
které stejně zvítězí! Zavírám okno a píšu dál! Zítra má táta svátek.Cel léto nezavolal :). Další křeč. Za týden odíždím. Nechce se i. Bude s mi ztýskat i když se ted pořád hádáme. Mám jí hrozně šíleně
moc ráda! Vždycky jsme si všechn říkali! :) Ted je to horší. NECHCI NA INTR. Chci tu být jako mal dítěě .. jako když mi bylo 3 oject do Zoo a užívat si své narozeniny :).